Petr Vlach tvoří v dotycích abstraktního expresionismu, tašizmu a nového realismu. Ve smísených impulsech má vracející se povahu klasická hudba, předně symfonická díla Gustava Mahlera. Dojista pro blízkost Mahlerova rodiště a juvenilního působiště, ale co víc, pro zjitřenou senzitivitu a vnitřní kolize jeho hudby, jež Vlacha naléhavě pobízejí k svobodnému malířskému výrazu. K tomu tři otázky s odpověďmi:

Lze vyjádřit slovy, co se děje ve výtvarníkově vědomí při poslechu děl Gustava Mahlera?

Když jsem Mahlerovu hudbu poslouchal ponejprv, nerozuměl jsem jí. Při novém poslechu jsem se snažil odkrýt pro sebe děj, potom druhy nástrojů. A při poslechu před spaním jsem myslel na skladatele. Tvoří u klavíru. Zapisuje noty. Přehrává, co zapsal. Škrtá, nahrazuje. Druhý den, záhy po probuzení, bere znovu notový zápis, přetváří jej, až do uspokojení.

Skladatel vyjadřuje tóny, alegoriemi, metaforami a symboly děje a vjemy. Malíř činí vlastně totéž, ale jinými instrumenty. Jak těsně se mohou přiblížit?

Narodil jsem se padesát osm let po Mahlerově smrti. V rozdílu generací je odlišnost společenských řádů a způsobů existence člověka. Přiblížení může být jen pomyslné. Především snad podobností vášně pro tvoření. Velcí umělci jsou příkladem umělcům malým. Avšak obojí snad mají stejně velkou touhu dosáhnout stanoveného si cíle. Při malování často překrývám předešlé vrstvy barev. Dokončení obrazu je dlouho v nedohlednu. Ale srdce vždycky napoví. Jednoduchá tvorba bývá mělká. Trápení se nad hledáním bezchybnosti je jistě nutnou součástí autorovy práce. Ale ani potom si nemůže být jist, že zvítězil.

Nakolik může být obraz věnovaný hudebnímu dílu užitečný?

Je poctou dávno zesnulému skladateli. Také jím mluvím, v naději, že to tak bude i chápáno, o konstantních souvislostech mezi uměním tehdy a teď.

Historik umění a výtvarník Jan Dočekal

​https://literarky.cz/blogy/jan-docekal

Petr Vlach

Narozen: 30. dubna 1969 v Jihlavě

Autodidakt (původním povoláním truhlář, nyní manažer logistiky)

Členství: Unie výtvarných umělců České republiky - Spolek výtvarných umělců Vysočiny, Jihlava

Ateliér: Polná, okres Jihlava

Autorské výstavy:

2014 - Borůvky, Hotel Gustav Mahler, Jihlava

2015 - Lidé jako růže, Galerie KRUH, Třebíč

2015 - Lidé jako růže, Muzeum synagoga, Polná

2015 - Kravaty a růže, Senát Parlamentu ČR, Praha

2016 - Obrazy, Stará radnice, Žďár nad Sázavou

2016 - Sváteční šaty, Galerie Malovaný dům, Třebíč

2016 - Obrazy, Muzeum a galerie, státní zámek Dačice

Kolektivní výstavy:

2013 - Human Right, Migrante, Rovereto, Itálie

2014 - Human Right, Memento, Rovereto, Itálie

2015 - Human Right, La casa della pace, Rovereto, Itálie

2015 - Výtvarníci Vysočiny, Krajské osvětové středisko, Nitra, Slovensko

2016 - Spolek výtvarných umělců Vysočiny, Muzeum Vysočiny, zámek Třebíč

2016 - Human Right, Diversity, Rovereto, Itálie

Malířské začátky Petra Vlacha leží na začátku 90. let minulého století, ale náležitě tvoří od roku 2009. Není zasažen žádnou orientační odbornou tvůrčí lekcí. Na místo, na němž je průběžně v tomto čase, dospěl subjektivními pěšinami poznání. Vůlí a zápalem překlenul úskalí a neskrývá ambici pokračovat v sebevzdělávání skrze tvorbu, s vizí nalezení v převaze subjektivního malířského výrazu. Protože nevyznává metodu objektivního zprostředkování skutečnosti světa, pravděpodobně zůstane nezobrazujícím výtvarníkem. Půjde ve směru vyznačeném třemi dosavadními autorskými výstavami. Ty ukázaly na jeho poučení z vývoje umění ve 20. století, sdružené v dotycích abstraktního expresionismu, geometrické abstrakce, tašizmu, a nového realismu.

Dle teorií týkajících se nedeskriptivních směrů malířství neměly by Vlachovy obrazy vyjadřovat nic konkrétního. Ale patrně vyjadřují. Dle autora dojista. Příčina je tato: Ví o existenci odborných poučení, ale není s nimi ztotožněn. Upíná se, vedle volných témat, např. k sociálním otázkám a k humanismu. Do roviny výchozího bodu vzniku obrazu ukládá v ideji kód příběhu, který má dle jeho verbální interpretace inspirační sílu. V procesu tvorby je onen příběh ovšem překryt malbou nebo autorským nakládáním s materiálovými jednotlivostmi (např. v asambláži). Tedy není zřetelně definován, vnímatel jej sotva může zachytit. Specifický smysl míněného příběhu tak zůstává u výtvarníka, pro něhož je žitým podnětem tvorby. Ve shrnutí je to prazvláštní spojnice modifikované konceptuální literární tvorby (příběh v mysli) s nefigurativním malířstvím pozoruhodné úrovně.

K příbuzným výsledkům Vlach dospívá, ovšem přes prostor jiné formy - již jmenovaný nový realismus. Svébytně oživuje myšlenky a postupy jeho aktérů vytrysklé před půlstoletím.

Nejdůležitěji jde o francouzského umělce Gérarda Deschampse (i on je autodidakt) a jeho revoluční monumentální asambláže. S časovým odstupem, v jiných společenských poměrech, jinými materiály a v souvislostech jiných prolínajících myšlenek Vlach věcně upozorňuje shluky pomalovaných a řasených textilií, fragmenty oděvů, částmi oblečení, zauzlovanými lany na zevšednělé užité věci (série Hadry umělce). Nejednou své téma pozvedává ze syrovosti k tlumenému stupni lyriky (Symfonie, Zimní zahrada, Zlatý motýl, Růže). Oddělený akcent patří asamblážové kompozici Požírán kravatami, již třikrát vystavené, také v Itálii. "Vnořený příběh", který nese, má oproti jiným výjimečnou narativní intenzitu vystupující ze souladného skladebného uskupení. V malé kolekci děl polenské výstavy na konci léta 2015 Vlach představil premiérově, v asambláži temného surrealistického ladění, užití syntetických kostí. I zde je načrtnut, v enigmatickém zahalení literárního podtextu, příběh, k němuž se kuse dovolává titul - Požírán ZOO).

Mgr. Jan Dočekal