Houslistka Alma Rosé - talentovaná neteř Gustava Mahlera Hudební rodina Roséových
Texty níže uvedené vycházejí z publikace Zdeňka Geista "Hoffmann - Mahler - Rosé, doba - vztahy - souvislosti", vydala Parola Jihlava
Justine Rosé, rozená Mahler
(1868 Jihlava - 1938 Vídeň)
Mládí prožila v Jihlavě, kde také pečovala o rodiče. Později Justine vedla domácnost bratra Gustava (a dalších sourozenců) v Hamburku a Vídni. Po několikaletém, ale utajovaném vztahu s Arnoldem Rosé se za něj v evangelickém kostele ve Vídni v roce 1902 provdala (bezprostředně po svatbě Gustava Mahlera s Almou).
Rodina žila dobře hmotně zajištěna ve Vídni, kde pěstovala i bohaté společenské a kulturní kontakty. V manželství Justiny a Arnolda se narodily dvě děti, syn Alfred (uprchl před nacisty do Ameriky) a dcera Alma (pojmenovaná podle manželky G. Mahlera). Justine Rosé navštívila rovněž slavnostní koncert na Mahlerovu počest, pořádaný jihlavskou radnicí v roce 1931. Zemřela v srpnu 1938 ve Vídni, kde je i pochována.
Arnold Rosé
(1863 Jassy - 1946 Londýn)
Jeho rodné příjmení znělo Rosenblum. Ze svého rodiště (ležícího v dnešním Rumunsku) odešel s bratrem Eduardem do Vídně, kde vystudoval hudbu a stal se vynikajícím koncertním houslistou. S Eduardem společně založili mimořádně proslulý Rosé kvartet, který se po desítky let věnoval interpretaci klasické hudby na nejvyšší úrovni. Arnold Rosé, blízký spolupracovník Gustava Mahlera, byl po padesát let koncertním mistrem Vídeňských filharmoniků a orchestru Dvorní (později Státní opery), a to až do obsazení Rakouska nacistickou armádou, kdy byl okamžitě propuštěn bez nároku na penzi. Po smrti manželky Justine v srpnu 1938 odešel do exilu v Londýně, kde ovšem žil ve velmi omezených poměrech. Koncertoval již jen zřídka a zemřel v roce 1946, krátce poté, co se dozvěděl o osudu dcery Almy.
Alma Rosé - Příhodová
(1906 Vídeň - 1944 Osvětim)
Dcera Arnolda a Justine Roséových. Otec ji od dětství vyučoval hudbě a hře na housle. Od dvacátých let se datují Almina první veřejná hudební vystoupení, přičemž počátkem třicátých let opakovaně úspěšně koncertovala i v Jihlavě.
Alma Rosé se v roce 1930 vdala za českého houslového virtuosa Vášu Příhodu (1900 - 1960), s nímž často spolupracoval její otec Arnold. Manželé uskutečnili několik společných koncertních šňůr, zejména po zemích střední Evropy. Částečně žili také v Příhodově vile v Československu. Manželství se nicméně v roce 1935 rozpadlo.
Od roku 1932 vedla Alma ženský orchestr Wiener Walzermädeln, na jehož repertoáru byla jak hudba klasická, tak i operetní.
Alma byla kvůli židovskému původu svých rodičů (byť obou již před desítkami let pokřtěných) během II. světové války odvlečena do koncentračního tábora v Osvětimi, kde jako známá hudebnice vedle tamní dívčí orchestr. V roce 1944 ovšem v koncentračním táboře zahynula.
Emma Rosé, rozená Mahler
(1875 Jihlava - 1933 Výmar)
Mládí strávila v Jihlavě, později žila s bratrem Gustavem v Hamburku a Vídni, kde se v roce 1898 vdala za Eduarda Rosého (jedním ze svědků byl právě bratr Gustav Mahler). Po sňatku žila s Eduardem krátce v americkém Bostonu při jeho tamním angažmá, poté od počátku 20. století v německém Výmaru, kde rodinu Gustav Mahler příležitostně navštěvoval. S Eduardem měla Emma syny Ernesta a Wolfganga, kteří před nacisty uprchli do zahraničí.
Emma Rosé je pohřbena na hlavním hřbitově ve Výmaru (společně s Eduardem).
Eduard Rosé
(1859 Jassy - 1943 Terezín)
Rodným jménem Rosenblum. Studoval hudbu na vídeňské konzervatoři, později založil spolu s bratrem Arnoldem Rosé kvartet a také vystupoval s Vídeňskými filharmoniky. Vynikající violoncellista, který po sňatku s Emmou Mahlerovou získal nejprve angažmá v americkém Bostonu a poté v prestižním Dvorním orchestru v německém Výmaru. Zde poté po desetiletí působil jako první violoncellista a hudební pedagog, a to až do nacistických antisemitských opatření ve třicátých letech. V 83 letech byl nejprve pro svůj židovský původ internován ve Výmaru a později odvlečen do Terezína, kde počátkem roku 1943 zahynul. Jeho památku dnes před místem jeho někdejšího bydliště ve Výmaru připomíná tzv. Stolperstein.* Eduard Rosé je pohřben společně s manželkou Emmou ve Výmaru.
* "Kameny zmizelých" - kostky v dlažbě s mosazným povrchem, upomínající na zavražděné oběti holocaustu.
Ve spolupráci manželů Geistových a Filharmonie Gustava Mahlera je jako součást koncertu a tématu Hudební rodina Roséových v prostorách Domu filharmonie v Jihlavě - pro přiblížení doby - zároveň připravena komorní výstava s autentickým nábytkem a dalšími artefakty z Vídně přelomu století, zabývající se také vztahem rodiny Roséových a Gustavem Mahlerem.
Nábytek převážně ve stylu tzv. vídeňského baroka z konce 19. století představuje ukázku bytového interiéru majetných měšťanských vrstev tehdejší společnosti. Historizující styl nábytku byl oblíben především ve Vídni, rakouských a českých zemích. Byl odrazem hospodářského a společenského vzestupu rodin tehdejších vyšších vrstev a tvořil odpovídající kulisu nejen pro běžný život rodiny, nýbrž plnil také roli reprezentační. Symbolem bytové kultury zámožných měšťanů bývaly zejména mohutné příborníky či sekretáře, bohatě zdobené rokajemi, volutami a výrazným kováním. Dekorativní, ozdobné prvky nábytku měly plnit především estetickou funkci.
V takto vybavených bytech, často o čtyřech a více místnostech, se v salónech scházela společnost k rozhovorům o novinkách v oblasti hudby, literatury či malířství. Na přelomu století se právě v takových salónech často diskutovalo třeba i o změnách, které ve vídeňské Dvorní opeře tehdy zaváděl její šéf Gustav Mahler. A nezřídka se také v podobných kulisách bytového zařízení odehrávala menší soukromá hudební představení pro přátele, jak tomu bývalo i u rodiny Roséových ve Vídni či německém Výmaru.
Dobový nábytek je zde doplněn původní hudební literaturou a také nezbytnými hudebninami, zejména notovými záznamy předních skladatelů 18. a 19. století, jež byli Roséovými často interpretováni.
Obraz radnice ve vídeňské čtvrti Währing potom odkazuje nejen na dobovou atmosféru Vídně konce 19. století, ale dává také upomenout na slavného operního pěvce vídeňské a newyorské opery Leo Slezaka, jehož jméno nese jedna z tamních ulic. Slezak byl "Mahlerovým" pěvcem a několikrát zavítal také do Jihlavy.